Tiské stěny

Do Tisé jezdí pravidelný autobus z Ústí n.L. přes Strážky a Libouchec a také autobus z Děčína. Můžeme však použít i vlaku jak z Děčína tak z Telnice do Libouchce a odtud za tři čtvrti hodiny vystoupíme do malebné obce Tisá.V Tisé zahneme vlevo na silnici a před kostelem odbočíme vpravo do Tiských stěn. Dobře upravená cesta vede na "Skalní náměstí", jež rozděluje Tiské skály na menší část západní a větší část východní. Západní část projdeme, když sledujeme modrou značku. Východní má dvě stezky. Červená pásková vede po hřebeni skal, červené kruhové značky provádějí turistu nejzajímavějšími průchody, soutěskami zvanými "zkouška štíhlosti", jeskyněmi, branami, kolem fantastických skalních útvarů a po schodištích na některé vrcholy. Dobré dvě hodiny trvá, než projdeme skalami až k lesní restauraci.

Pískovcové skály jsou zbytkem kdysi souvislých mocných vrstev usazených ne dně nehlubokého křídového moře v době mladších druhohor. Když spodním tlakem povrch země se zvedl a moře ustoupilo, voda, slunce a vítr rozrušovaly pískovcové vrstvy, až z nich vymodelovaly dnešní bohatství tvarů, že je můžeme srovnávat se skalami Prachovskými a Adršpašskými. Průměrná výška skalisek je 20 metrů a vystupují až 615 m n. m. Horolezci tu mají výstupy všech stupňů obtížnosti. Pozorovat, jak šplhají po kolmých stěnách, patří k napínavým zážitkům každého návštěvníka tohoto "skalního města".

Na 80 útvarů bylo pojmenováno přiléhavými názvy: Lesní brána, Janusova hlava, Žába, Helma, Úl, Chrám, Hrad, Triumfální brána, Švédská brána, Cikánský tábor, Labyrint, Člun, Dědečkova stolice, Slon, Kravín, Starosta, Doktor, Zvon, Hřib, Želva aj. Najdeme je bez průvodce i bez plánu, ale nikoliv bez fantazie.

Za ostrého větru bývaly vnější stěny bičovány drobným pískem, ale dolíčky podobné velkým voštinám především vznikají cestou chemickou a prosakováním dešťové vody. Vrstvy pískovce nemají stejně pevný tmel, proto jich nestejně ubývá, tak vznikly římsy, viklany i krásný útvar zvaný "Hřib" na východním okraji skal. Jeho hlava je z pevného pískovce se železitým tmelem, kdežto spodní část (noha) je zbytek vrstvy s měkkým kaolinickým tmelem, a proto rychleji větrá, ubývá. Jako místní botanická zvláštnost se vyskytuje na severních stráních rojovník bahenní.

2982.jpg

Půl hodiny cesty od Tisé, na samých státních hranicích, se usadily malé vesnice Rájec na západě a Ostrov na východě, obě v lesích a skalách, a proto vyhledávané jako letoviska. Po svahu Děčínského Sněžníku se nachází roztroušená osada Sněžník. Přijdeme do ní po silnici od Tiských stěn za hodinu a za další půl hodiny mírného stoupání se dostaneme na plochý vrchol Sněžníku (721 m) k rozhledně 30 m vysoké a k televizní zesilovací stanici. Je odtud širý rozhled na moře lesů, na České středohoří, na Děčín, na Lužické hory, někdy i na Jizerské hory a na Krkonoše, také ovšem na sever až k Drážďanům. Venku u restaurace se zastavíme před vyhlídkovým nákresem. V mosazném plechu je hlubokými čarami vyryto celé východní panorama i se jmény a směrovými šipkami. V pískovcových balvanech najdeme četné otisky křídové mořské fauny (živočišstva), zvláště mlžů (hřebenatek aj.). Na všech stranách kolem, zvláště na severovýchod se prostírají krásné hluboké lesy s borůvkami, malinami a ostružinami.